Albrecht z Valdštejna: Vychytralý magnát se ženil kvůli majetku
Vynikající organizátor, zdatný podnikatel, odvážný vojevůdce a politický spekulant, jenž se však stane závislým na okolnostech, ba dokonce na hvězdách a nakonec ztroskotá kvůli svým přepjatým ambicím. Tak by se dal stručně popsat středověký magnát Albrecht z Valdštejna.
V tvrzi Heřmanice v podhůří Orlických hor se 24. září 1583 ozve dětský pláč. Zchudlá rodina Viléma z Valdštejna a Markéty Smiřické vítá na světě svého syna Albrechta. Neradují se z něho ale dlouho. Brzy oba umírají a mladičkého Albrechta si vezme pod svá ochranná křídla strýc z matčiny strany, Albrecht Slavata z Košumberka. Na studia ho pošle do Olomouce k jezuitskému řádu. Tady Albrecht poprvé mění víru a od protestantů utíká ke katolíkům. Jeho studium pak pokračuje hned v několika koutech Evropy, a to v Nizozemí, Anglii, Francii a Itálii. Tady se z něj stane typický renesanční aristokrat, který se zajímá nejen o dobové válečnictví a nové zbraně, ale i o umělecké sbírky. A přitom doslova propadne astrologii.
Z bojů si odnese syfilis
V roce 1604, tedy v jedenadvaceti letech, zahajuje svoji vojenskou dráhu jako fenrich (nižší důstojník odpovídající hodnosti podporučíka) u českého pluku v rakousko-turecké válce v Uhrách. Jeho plat tehdy činí 100 zlatých měsíčně. Vojenskou povinnost chápe s absolutní vážností, jak o tom svědčí jeho touha po vavřínech, která ho žene mnohdy až k nesmyslným projevům odvahy. Z bojiště si odnáší nejen zkušenosti zejména ze strategie, taktiky a organizace, ale i syfilis, která ho bude trápit až do konce života. V roce 1606 je českými stavy jmenován do role nejvyššího plukovníka pěšího pluku. Tři roky poté si bere ovdovělou Lukrécií Nekšovou z Landeka (asi 1582–1614). Nejde zase tak úplně o sňatek z čisté lásky. Albrecht novým svazkem získává rozsáhlé statky na východní Moravě, na Vsetínsku, jejichž hodnota je tehdy odhadována na půl milionu zlatých. Až do počátku stavovského povstání vyniká Valdštejn ve své nové roli statkáře. Když Lukrécie pět let po vdavkách umírá, zdědí veškerý její majetek právě Valdštejn.
Vůně chleba dnem i nocí
Přichází doba, kdy je odpor českých stavů vůči Habsburkům jako tlakový hrnec – co nevidět vybuchne. Stane se tak 23. května 1618 vyhozením dvou místodržících z oken Pražského hradu. Za stavovského povstání hraje Valdštejn obojetnou hru. V této kritické době se nachází se svým pěším plukem v okolí Jihlavy a Pelhřimova. Tehdy nastává problém se zajištěním potřebného množství potravin pro 13 000 vojáků. „Vojáci tady v žádném případě netrpí hlady,“ vyplývá z dochovaných dobových zpráv. Svou zásluhu na tom má právě Valdštejn, který je nejvyšší vojenskou autoritou v Jihlavě. Umožní svobodu volného prodeje v Pelhřimově a na dalších místech, kde se zásobuje vojsko. „Ve dne v noci se tady peče chléb a čile se obchoduje s masem,“ stojí v tehdejších zprávách.
Věrný císaři až do smrti
Ačkoliv z počátku Valdštejn stojí na straně českých stavů, je současně jasné, že silně sympatizuje s císařem a českým králem Matyášem Habsburským (1557–1619). Tomu půjčuje celých 40 000 zlatých na nájem jednoho pluku v Nizozemí. Když tehdy 35letý Valdštejn vidí, že povstalci mají jen mizivou naději na úspěch, a to i proto, že nemají žádné spolehlivé spojence ani doma ani v zahraničí, rozhodne se rychle. Již není Valdštejn, nýbrž Waldstein, případně Wallenstein. Zůstane ale nadále věrný císaři. A to až do středy 20. března 1619, kdy Matyáš umírá. Poté své sympatie přesune k novému císaři – Ferdinandovi II. Štýrskému (1578–1637).
Stavům ukážu
Na konci dubna 1619 vydává Valdštejn v Olomouci rozkaz k pochodu vojska na jih, směrem k uherské hranici. Avšak sám se záměrně zdrží v Olomouci s tím, že prý své vojáky dohoní. Nejdříve umlčí všechny rebelanty, kteří poukazují, že s vojskem nevystupuje rázněji ve prospěch stavů. A když ho dokonce jeden z nich obviní ze zrady, nechá ho bez rozpaků pověsit. Pak v doprovodu asi 40 mušketýrů vnikne do domu zemského pokladníka, kde si pod pohrůžkou smrti od něho vynutí vydání klíčů od truhel s penězi moravských stavů. Je to údajně přes 96 000 zlatých.
Krade pro císaře
Všechen tento lup společně s dalšími zásobami munice naloží Valdštejn na osm vozů a neprodleně se vydává do Vídně. Peníze ale neukradne pro sebe, nýbrž pro císaře. Moravští stavové ho samozřejmě označují za zrádce a lupiče a konfiskují jeho statky. Ale to je pouze dočasné řešení, které Valdštejnovi nijak nevadí. Na podzim 1620 je s částí pluku přesunut do severozápadních Čech s úkolem likvidovat odpor proti císaři. Nejde mu přitom jen o splnění vojenského rozkazu, ale i o jeho osobní prospěch. Když se svými oddíly dorazí 4. listopadu 1620 do Loun, které vojensky obsadí, vymůže si od nejbohatších měšťanů v Lounech, Slaném a Žatci 80 000 zlatých a přes 1000 sudů vína. K čemu? Aby uplatnil svůj vrození obchodnický talent a víno v Praze prodal se ziskem!
Peníze za města
Po bitvě na Bílé hoře, 8. listopadu 1620, patří Valdštejn k těm, kteří jsou panovníkem bohatě odměněni. Obdrží velké pozemky konfiskované v severních Čechách. Především získává statky po účastnících odboje proti císaři – tedy majetek rodu Smiřických ze Smiřic, Redernů, Budovců z Budova a Berků z Dubé. Císař Ferdinand II. však v té době potřebuje stále víc peněz. Vybízí proto Karla Lichtenštejna, císařského místodržícího v Čechách, aby se snažil dostat od bohatých českých šlechticů půjčky výměnou za zástavu statků rebelů. Ale jen málokdo se chce za dané situace angažovat jako věřitel císaře. Výjimkou je právě Albrecht z Valdštejna. Nabídne císaři celý svůj poklad stříbrného nádobí (uložený ve Vídni) s hotovostí, jehož odhad představuje sumu 60 000 zlatých. Co za to požaduje? Město Jičín!
Už ho nedoženou
Tím Valdštejnovy spekulace nekončí. Záhy nabízí císaři novou půjčku, a sice ve výši 50 000 zlatých. Jako zástavu chce Hrubou Skálu, Hořice, Semily a některá další místa. Mezitím se i další šlechtici „probouzejí“ a snaží se dostihnout Valdštejna v jeho přízni u císařského dvora. Ale Valdštejn již má obrovský náskok. Vždyť se mu podaří získat taková tučná sousta, jaká představují bohatá panství Frýdlant a Liberec. A tak si tento muž otvírá dveře na cestě k postu fakticky největšího magnáta nejen v Čechách, ale i v celé střední Evropě.
Od rady k hraběti
Jen zmíněné statky z majetku Smiřických obsahují 6 měst, 22 městeček a 478 vesnic s celkovým počtem 8000 poddanských usedlostí, přičemž počet poddaných na panstvích Frýdlant a Liberec je odhadnut na více než 2000. Na přelomu roku 1622 a 1623 navíc Valdštejn nakupuje zkonfiskované statky v ceně přibližně 2 milionů zlatých. Mezitím sbírá Valdštejn i vojenské a feudální tituly. Jestliže je ještě v roce 1620 jmenován dvorským válečným radou, tak v lednu 1622 se stává zemským velitelem na českém území. A ve stejném roce je povýšen na hraběte.
Další sňatek z rozumu
Když císař Ferdinand II. odjíždí 15. května 1623 z Prahy, tak projevuje Valdštejnovi zvláštní přízeň. „Uděluji Albrechtu z Valdštejna titul knížete z Frýdlantu a zároveň mu povoluji zřídit vlastní úřední pravomoci, včetně soudní, nad všemi jeho statky,“ nechává se slyšet císař. Právě v té době vstoupí do Valdštejnova života další žena. Stejně jako v případě první manželky, ani tady se při sňatku nedá Valdštejn zlákat jen sílou srdce. Vyvolená je totiž dcera císařova rádce Isabela z Harrachu. To znamená nejen další hmotný zisk, nýbrž i posílení celkového vlivu u dvora.
Titul dostane za půjčku
Roku 1625 je největší český středověký magnát povýšen na vévodu z Frýdlantu. Tento titul ho vynese na první příčku pomyslného žebříčku elity české pobělohorské šlechty. Je to do jisté míry i císařova odměna za to, že Valdštejn poskytne dvorské komoře půjčku 90 000 zlatých na šestiprocentní úrok, což samozřejmě přesahuje možnosti drtivé většiny české aristokracie. Jelikož se právě v tomto roce opět rozhoří boje třicetileté války – tentokrát v podobě tak zvané „dánské války“ – vstoupí Valdštejn na scénu nejen jako velitel 50tisícové armády, jejíž počet se postupně zdvojnásobí, ale i jako významný válečný dodavatel.
Panství se stovkami vesnic
Za půjčky císaři Ferdinandovi dostává Valdštejn do zástavy nemovitosti. Další hluboko pod cenou kupuje. Vynaloží asi půl milionu zlatých, ale získá hodně přes milion, což jsou na tehdejší dobu značné sumy. Jeho panství obsahuje několik desítek měst a 180 vesnic. Jeho vévodství frýdlantské, které se rozprostírá od Frýdlantu na severu po Jičín na jihu, od Vrchlabí na východě po Českou Lípu na západě, je vlastně takový „stát ve státě“. Valdštejn si ve svém vévodství dokonce zřizuje i knížecí komoru, tedy jakési finanční a ekonomické centrum.
Jen hedvábí mu nevyjde
Těží samozřejmě i z tehdejší politické situace, přesněji řečeno z válečných tažení spojených s třicetiletou válkou. Jsou to například právě jeho sýpky, kde se soustřeďuje erární obilí. Rovněž se pod jeho kontrolou peče chléb pro armádu. V dalších městech, zejména v Liberci, se zase shromažďuje vojenské sukno od místních tkalců. Krejčovské dílny v Jičíně šijí uniformy. Hamry v Raspenově a Vrchlabí se orientují na zbrojířskou výrobu. Na vojenských zakázkách se ovšem podílejí také ševci, punčocháři, výrobci doutnáků, řemenáři a další řemeslníci. Valdštejn se pouští i do těžby stříbra (v okolí Vrchlabí), dále organizuje ražení mincí (Jičín), dokonce se pokouší i chovat bource morušového kvůli možné výrobě hedvábí, což se mu však příliš nevyvede.
Armáda – nejvýnosnější byznys
Zatímco je žoldnéřské vojsko jednotlivých velitelů a majitelů této doby obvykle omezeno počtem 1000 až 2000 mužů, někdy až 20 000 vojáků, Valdštejn všechny o hodně převyšuje. Sám totiž postaví a zaopatří ze svých zdrojů – samozřejmě nabytých kontribucemi, dávkami od státu a půjčkami – vojsko v síle téměř 100 000 mužů. To představuje takový ozbrojený potenciál, jakým se nemůže vykázat žádný z tehdejších evropských vladařů.
Kontroluje všechno sám
Kromě potravin je samozřejmě nutné této mase vojsk dodávat i výzbroj, výstroj a žold. A těmto požadavkům dokáže Valdštejn opět jako nikdo jiný – rychle a dobře – vyhovět. Jako první krok rozjíždí zbrojní výrobu ve vrchlabských hamrech a zintenzivňuje práci v bývalých Redernových hamrech v Raspenově. Sám Valdštejn do těchto výroben jezdí čím dál častěji. Chce mít veškerou zbrojní výrobu pod kontrolou. Mezi jím vyráběnou zbroj patří vše, od mušket a čepelí až po děla a dělostřeleckou munici.
Už na to nestačí
I když je Valdštejnova výroba obrovská a proudí z ní stovky zbraní, nemůže pokrýt nároky na spotřebu jeho gigantické armády. Valdštejn proto musí začít jednat. Obrací se na některé zahraniční dodavatele, se kterými nasmlouvá dodávky zbraní za velmi výhodných podmínek. Patří mezi nejdůvěryhodnější zákazníky, a to i proto, že všechny objednávky platí vlastními penězi. A to není tehdy běžné. Například pistole, karabiny, muškety, bandalíry, halapartny a píky mu dovážejí firmy z Norimberku, Kolína nad Rýnem, Suhlu, Augsburgu, Cách, Lutychu, a dokonce i z Florencie. Dělostřelecký materiál objednává v Heidelbergu a Magdeburku a ve Vídni, zatímco dělostřeleckou munici mu vozí z Ulmu.
Krutý i velkorysý
„Valdštejn by se dal přirovnat k živému počítači, který je naprogramován na dosahování všech myslitelných zisků a nezná přitom žádných skrupulí,“ vyjadřují se o Valdštejnovi současní historikové. Toto označení jistě „sedí“. Valdštejn totiž v sobě spojuje nadprůměrnou inteligenci, pružnost a střízlivé uvažování s obdivuhodnou energií, rozhodností a činorodostí. Je sice vždy velmi tvrdý až krutý k podřízeným, ale současně velkorysý k lidem, kteří odvádějí dobrou práci.
500 dělníků přebuduje Jičín
Svoji vizi, kterou leckdo sice může označovat za velikášství, uskutečňuje například provokativní výstavbou svého (Valdštejnského) paláce v Praze. Zapíše se ale také jedním z nejambicióznějších podniků v Čechách a možná i v Evropě. 500 dělníků buduje město Jičín, které se vzápětí stane největším soudobým staveništěm. Jičín se mění nejen v bytelnou pevnost s kamennými domy, jejichž počet se ztrojnásobí, ale i s novým dlážděním, vodárenskou sítí, lázněmi, jatkami, řemeslnými dílnami a dalšími záležitostmi, včetně plánovaného, leč již nedokončeného projektu univerzity.
Třikrát lepší než cechovní dílny
Valdštejna zřejmě možno považovat – samozřejmě s ohledem na dobu – za průkopníka onoho procesu, kterému dnes říkáme produktivita. Díky mechanismům, které zaváděl, a samozřejmě i zásluhou dovedné organizace pracovního dne, se jeho „podnikání“ vykazovalo až třikrát větší výkonností, než byla schopna vyvinout cechovní dílna, byť by měla sebešikovnější řemeslníky. Valdštejn je ovšem i zdatný obchodník. Jestliže až dosud se výrobky českých pláteníků a soukeníků dostávají do světa prostřednictvím třetích zprostředkovatelů, například na západ Evropy cestou saských kupců, Valdštejn je i v tomto soběstačný. Podaří se mu zasadit takové sémě do půdy českého hospodaření, ze kterého pak úspěšně prosperují manufaktury jeho pokračovatelů, ať již nositelů rodového jména Valdštejn nebo jiných rodin.
Má nehorázné podmínky
Císař je Valdštejnovi zavázaný a chce si v tehdejším nejistém světě udržet jeho loajalitu. V roce 1628 mu uděluje fanfarónsky okázalý titul „generalissimus Oceánu a Baltského moře“. Ale rostoucí ambice frýdlantského vévody spolu s uzurpováním dalších pravomocí nad vojskem a tím pádem i omezování vlivu kurfiřtů, vedou k tomu, že tato německá knížata prosadí v roce 1630 u císaře jeho odvolání. Avšak již o dva roky později, když švédská vojska v čele s králem Gustavem Adolfem proniknou až k Norimberku, je Valdštejn vyzván, aby se opět ujal vrchního velení habsburských vojsk a Katolické ligy. Valdštejn však začíná dělat „drahoty“. Jeho podmínky mají vskutku nehoráznou podobu: požaduje neomezenou velitelskou pravomoc nad všemi ozbrojenými silami s tím, že bude mít právo vést válku, kde uzná za vhodné, a uzavírat mír, když to bude výhodné.
Zradou se sám odsoudil
Valdštejn v nové situaci začne měnit své cíle a k tomu používat i jiné prostředky. Také jeho odpůrci ve vlastním táboře zvyšují ostražitost. V bitvě u Lützenu, která proběhne 16. listopadu 1632, je císařské vojsko poraženo. Není pochyb, že i když v tomto střetnutí švédský král zahyne, není Valdštejn nijak oslavován, spíše naopak. A když se začíná pomalu ukazovat, že Valdštejn vede tajná jednání s protihabsburskou koalicí, a dokonce i s českou emigrací, jeho pozice se zachvěje. A ještě více utrpí, když se ve Vídni doslechnou o jeho kontaktu s agenty francouzského kardinála Richelieua a má údajně připravit pochod na Prahu.
Panství pro vdovu
„České dějiny už se nikdy nedozví, jak to vlastně Valdštejn zamýšlí. Chce se snad pozdvihnout z Valdštejnského paláce na Hradčany? Nebo hodlá ukončit válku, která už začíná vyčerpávat i jeho zdroje?“ ptají se současní historikové. Podle císařského patentu je, coby strůjce vzpoury, zatčen a má být převezen do Vídně. Jeho cesta ale skončí v Chebu, kde je 25. února 1634 úkladně zavražděn. Nejprve je pohřben ve Stříbře, ale roku 1636 je jeho mrtvola převezena do Valdic. Po zrušení tamního kláštera v roce 1785 se ostatky vévody stěhují ještě jednou, tentokrát do Mnichova Hradiště. Obrovský Valdštejnův majetek je zkonfiskován. Rodině zbude jen pražský palác a panství Česká Lípa, které propadne vdově Isabele.
Způsobí státní bankrot
• Valdštejnův velmi schopný a „všemi mastmi mazaný“ finanční agent Jan de Witte, nizozemského původu a kalvínského vyznání, působí jako velkoobchodník a dvorský kupec v Praze.
• Jeho soukromá společnost ve spojení s Valdštejnem dokáže odvést císaři větší množství peněz, než jsou toho schopny mincovny ve vlastní režii.
• Když je v roce 1622 ustaveno mincovní konsorcium, je do jeho čela postaven právě Jan de Witte. Společně s Valdštejnem nechávají razit znehodnocené mince, takzvané dlouhé. Celý podnik končí státním bankrotem, na kterém Valdštejn ale vydělává.
• Tento velký spekulant je pak roku 1624 povýšen do šlechtického stavu. Nicméně jeho konec se vymyká předchozím úsměvům štěstěny.
• Po odlivu Valdštejnovy moci v roce 1630 se Jan de Witte oběsí, neboť mu hrozí zatčení, soud a zřejmě i trest smrti.
Luxusní palác za 50 000 zlatých
• Valdštejn si v Praze vybuduje luxusní palác, pyšné sídlo, jež má konkurovat Hradu. Na malostranských Pískách skoupí 23 domků drobných řemeslníků, 3 zahrady a cihelnu.
• Tady v letech 1624–1630 vyrůstá pod vedením italských projektantů honosný palác ve stylu pozdní renesance a raného baroka. Nejproslulejším z nich byl Andrea Spezza (1580¬-1628).
• Má obrovské množství komnat, velkolepou zahradní lodžii, jízdárnu, stáje pro 300 koní a s velkou marnotratností zařízené interiéry, které jsou přeplněné sochami, obrazy, gobelíny, koberci a vzácným nábytkem.
• Palác samotný má tehdy hodnotu 50 000 zlatých, zařízení uvnitř trojnásobně vyšší. Za takovou částku byste si v tehdejší době koupili 9174 sudů piva.
Hrabě s výnosnou manufakturou
• Obchodním citem vynikají příslušníci mnichovohradišťské a duchcovské linie Valdštejnů. Hrabě Jan Josef Valdštejn se stává jedním z prvních úspěšných manufakturních podnikatelů v Čechách.
• V roce 1715 zakládá soukenickou manufakturu v Horním Litvínově na Mostecku. Má vlastní sklad vlny, čistírnu vlny, přádelnu, pletárnu, dva valchovací stroje na vodní pohon, dva silné lisy a tkalcovnu se samostatnou barvírnou.
• Valdštejnovi se podaří získat přímé kontakty, a to hned na nejvýznamnější klienty, jakými jsou angličtí zákazníci.
Zdroj: RF-HOBBY
